Dávno před tím, ...

... než jsem se jako malý naučil správně vyslovovat Ř, abych mohl říkat KUŘE, což bylo v té době moje nejoblíbenější jídlo, jsem věděl, že jídlo bude moje veliká vášeň. V sedmi jsem dostal svůj první mixér a zástěru a o mém budoucím osudu bylo rozhodnuto. Budu kuchař!

Krásná pohádka…! V oboru kuchař/číšník jsem se skutečně vyučil, ale mnohem víc mě to táhlo k obsluze a provozu. Mou vášní je i hudba a divadlo, a tak jsem namísto vzadu v zavřené kuchyni trávil čas na place mezi lidmi – přiznávám, jsem celkem rád středem pozornosti… 

Láska k jídlu a vaření zůstala. Časem až díky zaměstnání u jedné pražírny to zase všechno začalo fungovat. Hledání chutí, vůní, správné přípravy a původu surovin spojené s partou lidí s podobným zápalem pro věc bylo mým impulsem víc přemýšlet nad tím, co a jak jím.

No, a začal jsem snídat! Vážně – do té doby jsem pořádně nevěděl, co snídaně je. Jako děti jsme snídali lupínky s mlíkem nebo chleba s marmeládou (chleba s marmeládou je pořád super snídaně), ale kavárenský svět vám ukáže snídani v úplně jiném světle. A tak jsem vařil, pekl, ochutnával a ladil chutě…

 A po několika letech je tady SNÍDAŇOVÝ KLUK!