Můj 1. Brunch

Duben 6, 2022

Můj 1. Brunch

Možná je to náhoda, ale rozhodně to nebyl plán. Věci se dějí tak nějak samy, takovým přirozeným vývojem. Nikdy by mě nenapadlo, že pod nějakým pseudonymem budu pořádat brunch pro téměř dvacet lidí a ještě u mě doma. Jak se říká: „Nikdy neříkej nikdy.“ Ehm... To kouzlo funguje asi takhle: 

  1. Začneš fotit snídaně na instagram
  2. Občas vymyslíš nějaký recept nebo nápad
  3. O víkendu pozveš kamarády na snídani
  4. Další kamarádi se ptají kdy mohou přijít na snídani 
  5. Pozveš 30 lidí na snídani...
„Nejdůležitější součástí úspěšného brunche jsou hosté“

No a jak jsem to celé spáchal? Chtělo to trochu popřemýšlet a vyvstalo hned několik otázek. Co budeme jíst, kdo to bude jíst a z čeho to budeme jíst? Ze všech otázek se ukázalo jako zásadní, kdo to bude jíst? Ač to tak nevypadá, nejdůležitější součástí úspěšného brunche jsou hosté, a ty já jsem si vybral znamenitě. Den předem jsem z lehka přestavil obývák, aby si mohlo sednout co nejvíce lidí. V kuchyni jsem vytvořil další místa na sezení a v hlavě si představoval, že až před zraky přátel budu připravovat všechna ta jídla, bude to jako v teleshopingu. Nevíš? No jak tam přece vždycky ukazují jedinečný V-kráječ...

Takže hosty máme, kde sedět taky nějak máme, takže co budeme jíst? To byl oříšek! Vtipný co? Zvlášť když to čtete na blogu o jídle. Má to samozřejmě své důvody. Přijde ti domů 20 lidí na jídlo, budeš každému dělat zvlášť snídani? Těžko. Chce to mít přípravu. Příprava je základ! Všeho! To si pamatuj. Znamená to, všechno hezky naplánovat tak, aby jídlo bylo co nejčerstvější, ale bylo z většiny připravené ještě před příchodem hostů. Většinu teda upeču předem a aby bylo něco navíc, budu v průběhu dělat vafle. Ty snad jedí skoro všichni.

Od pondělí jsem krmil kvásky. Jak žitného vladaře Karla IV. tak i pšeničené Lievito Madre. Od středy postupně zadělával a v pátek v klidu celý den pekl. Jak jsem si odškrtával hotové chody, vlévalo mi to život do žil. Měl jsem takovou radost. Ráno už jen připravím komponenty na vafle, nachystám sendviče, všechno naskládám na komodu a hotovo. V chodbě bude mít Honzik stánek s proseccem a v kuchyni bude stanice s velkou kovicí filtrovanýho kafe. Bude to skvělý.

7:00. Vstávám. Za čtyři hodiny přijdou první hosté. Ještě večer mi účast zrušili tři kamarádi, od osmi hodin to ruší jeden za druhým. Celkem k 10:00 nedorazí 11 lidí. Kdo to bude jíst? Buď v klidu, bál jsi se, že toho máš málo, takhle to vyjde, říkám sám sobě. Nestíhám, komoda se pomalu plní jídlem, ale ne dost rychle. V jedenáct jsou na stole všechny karty, jo ale jaksi nemám zadělaný těsta na vafle. Přijeli bubliny, uf! Tak je opiju a pak už to bude jedno. Postupně dochází všichni hosté a okamžitě se vrhají na jídlo, v chodbě čaruje Honzík s bublinama o kterých ví úplně všechno a nálada se okamžitě obrací v tu nejlepší na světě. VŠEM CHUTNÁ! A už se ptají kdy můžou přijít znovu. Pomalu peču první vafle a bez rozmyslu je vrazím každému kdo má volné ruce, opakuji dokud všichni nemají dost. 

Nevím moc co se dělo mimo kuchyň, ale podle výrazů a hodnocení (Protože jasný ne? Pošleš formulář, protože chceš vědět jaký to bylo) se povedlo. Nejlepší recepty postupně přidám a na květen už chystám piknik. Chceš být součástí? Dej mi vědět. Kapacita je omezená.